Pořádky

Pořádek je zdraví půl.
Snad bych si měla uklidit stůl.
A zbavit se všeho toho nepořádku.
Měla bych si srovnat myšlenky.
Jsou rozházené po celé mé hlavě.
Potřebují úklid naléhavě.
Kéž by to šlo tak hravě.
Jako třeba úklid mého stolu.
Jen stohy papírů sesunu dolů.
Nebo vyčištění šuplíku.
Využiji kouzelného zmizíku.
Prach zachytím na hadříku.
Prádlo pověsím pomocí kolíku.
Knihy srovnám na poličku,
časopisy na stoličku.
Obrazy dám na stěnu
udělám tak záměnu.
Svého vědomí
za své svědomí.
O čem to vykládám zas?
Do hodin uklidím čas.
A život schovám do lidí.
Jen v očích se uvidí,
že jsou vlastně jenom smetí.
Které volným prostorem si letí.
S různou barvou pleti.
Tak co, Myšlenko, jak je ti?
Kam uklidím tebe?
Do sedmého nebe?
Nebo snad do mého zvrásněného mozku?
Ale ne, tam by se ti nelíbilo.
Ještě by se uklidilo.
Vše, co se mi na tobě líbí.
Já vím, sliby se většinou slíbí
a pak z nich sejde.
Takhle to s tebou ale nejde.
Nebudu říkat pohádky.
Odmítám stejné pořádky.
Jako ty.
Tak pojď se mnou žít v chaotickém snění.
V krásném doufání a čistém nevědění.