Symfonie lásky

Noci jsou černé
dny zas průhledně bílé...

Vodopády slov nevyřčených
na rtech plavovlasé milenky
zrcadlí se v činech i očích
milence porcelánové panenky.

Ti dva tu nejsou s námi
mají svět svůj vlastní
a od jejich srdečné brány
nikdo další klíč nevlastní.

Létají...
Mají křídla či obláčkem vatovým nadnášeni jsou?
Ani jedno nepotřebujou...
V dokonalé harmonii
hledí kupředu na den
jenž není těžké minulosti
zatěžkávajícím zrcadlem.