můj milovanej mozek

ťukám na pomyslné klávesy
schované v mojí mysli
píšu slova co skládají se v příběh
a přitom mozek se dusí
protože nedýchá
všechno jde dovnitř a nic ven
spousta opusů vepsaná
v šedé kůře mozkové
překaží a hromadí se
ukládá se do kůže
a dělá nádory
nemá daleko k příhodě mozkové
a tak modlí se
a doufá a že ho vysvobodí
kdokoliv, třeba i zlý
a doufá že opustí ho
jedna ze strašlivých dcer
usazená pod kuží
jako rakovina
dechberoucí zlý sen
který mě v noci probouzí
a já pak nevím nic
proč tu vlastě jsem
bloumám prsty po dece
a snažím se najít pevný bod
pár žmolků z neopatrného praní
kolik toho ještě snese?
můj milovanej mozek
den po dni chytřejší
a jednoho krásnýho dne
vybuchne a zmizí