Tyrkysová záře

Panenka z nebe co pustila oblázek lehčí než pírko,
padajíc jak touha v závoji času
co ztrácí se nám..
neplakej, nesmutni ono se objeví má milá,hle! ..už ho mám.

Třpyt ledové desky,
třpyt co přijímá světlo a dává dál sílu,
miliony odlesků co oči nevidí.. neslyší, nekřičí, zkoušejíc víru.

Jen rudě planoucí růže..
zpívají na cestě poznání, hledání,
jemné a příjemné nevinné doteky ptaní zda může..
to voní tu květina nádherná, ..snad tvoje hedvábná kůže.

Panenka z nebe co pustila oblázek lehčí než pírko,
Nikdy však nespadne, ..nejde to, ..nesmí.
Na cestě lemující myšlenkou kde plane naděje svíčka..
Není ten pravý čas vzdáti se, ..panenko na chvilku přivři svá víčka.

Zvon co vypráví příběhy které již nejsou pravdou..
Kdo chce mu uvěří, a kdo ne dostane nový klíč,
je to jen oblázek, ..však duhový osudu obrázek,stačí jen málo a je navždy pryč.

Odměnou snad splněné přání živé vody,
skrze cestu která je úzká a dlouhá..
Jen kapky rosy odpověď znají, ..zda je to osud nebo myšlenka pouhá.