Lehké naděje

Zvláštní lehkost usadila se mi za nehty,
není to ledajaká špína.
Tahle tep srdce vnímá.
Až mě z toho hrůza jímá.
Jsem snad vinná?
Trochu jiná.
Než před lety.
Jsem z planety,
kde gravitace netíží mě více.
Jsem blýskavice.
Když odkrývám své srdce.
Jak nevěrnice.
Jsem věrná sama sobě.
Když utíkám době
dnešní.
Která za nos mě tahala.
Když nejednou přísahala.
Že mě ochrání.
(Jak může bez zbraní?)
To její jednání,
k šílenství dohání.
A co to znamená?
Pokrčím ramena,
nakloním hlavu,
užívám stavu,
kam mě doba dohnala.
Do pasti mě vehnala.
Do pasti lehkého psaní.
Nevím, jak dál – dík za ni.
(Za dobu?
Podobu?
Lehkost?
Co já vím…
Nemyslím.
Raději.
Dík.
Za naději…)