Král do boje táhl

Král do boje táhl


Když jeden blbej zrádce, tvrdý jméno měl
(nevím ale jaké) v čele vzpoury šel.
Vypaloval vesnice, a vojska krále hned,
Většinou se přidala – na to vemte jed.

Sedláci umírali s vidlemi v rukou,
Královi gardisté, prchali loukou,
Běželi lesem, klestili si cestu vřesem…
Konečně dorazili ke králi a zařvali – nepřítel jde sem!

Král musel přemýšleti rychle, co udělat?
Příkázal sluhům, aby pokladnu mohli rozdělat.
Král do pokladny sáhl, peněz tam měl málo,
Proto sehnat materiál, dost práce mu dalo.

Král do pokladny sáhl, nechal kovat meče,
král do poklady sáhl, nechal šíti brnění.
Král do pokladny sáhl, přilby do husté seče,
Nechal se štíty, připravit píky – pro válku to hlavní…

Byla odveta, krutá a krvavá,
nepřítel ale podplatil.
Podplatil vojsko, armáda nová,
prohrála – zrádce je rozmlátil.

Král byl zas bez vojska –
v posledním hradu
tísnil se s vesničany
o krutém hladu.
Pochopil že nemá žádnou šanci,
svolal sněm poslední – o posledním vládci.

Promluvil k lidu svému,
Že přišel čas!
Že dnes zaútočí každý z nás.
Vemte vidle,meče,štíty,
přilby,praky,oheň,píky.
Za vlast za stát za krále jeďte!
Poslechli ho – zařvali mocně.
Král do boje táhl, na bujném ohři jel,
král do boje táhl a národ za ním šel.
Král do boje táhl, prapor za ním vlál,
Král do boje táhl a proti silnějšímu stál…
(ale vyhrál)…