Něco

To něco, je z louky snů,
ten nejkrásnější květ
prožitky našich dnů
snad za tisíce let

To něco, je zahrada lásky,
co nikdy neuvadne
voňavé, skvostné krásky,
jež nikdo neukradne

To něco, je z řeky upřímnosti,
co půlí lidské duše
topící se v neblahosti
osudů plná nůše….

Vydej se s tou nůší k té řece
a cestou kolem zahrady
i když znavená, vyčerpaná
to něco najdeš…
budem to já a TY!