Setkání na zastávce
Setkání na zastávce
smršť pohledů mi letí vstříc,
snad všichni tváříte se temně,
však já vám neudělal nic.
Jen dusné ticho, tma jak v hrobě,
a vinen je tím každý z nás.
Já plamínek měl kdesi v sobě...
Tím násilím teď zmaten zhas.
Zoufale želím zašlou slávu...
Snad nemoh jsem se více splést !
Zdvižené koutky kdesi v davu,
jak hrdá příď, co loď smí nést.
To úsměv něčí cestu razí...
Ach stará paní, mám Vás rád !
Ač všichni kolem si den kazí,
cítím, že začínám se smát.
Náhle můj plamen zase svítí,
dnes ráno vyhrál jsem svůj boj.
Uprostřed zimy trhám kvítí,
při čekání na ranní spoj.
Komentáře (7)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
Jednou jsem jí potkala... malá, zářila na dálku a mohlo jí být už pár přes devadesát... nemohla jsem od ní odtrhnout oči... bylo to v autobuse... musela jsem si sednout naproti ní na "čtyřku" a pak ze mě vypadlo: "Nezlobte se na mě, ale něčím jste mě přitáhla... až se mi vybavují slova z pohádky... jste moc hezká babička..." Ten její úsměv ve mně zůstal už téměř deset let...
Díky ti za připomenutí!!!
04.01.2006 11:39:00 | Cecilka
Ano líbí se mi, je to takové pro pocit nic nevzdávat a pro uvědomění si, že vše může být lepší!
03.01.2006 15:24:00 | AH
..poslouchám si Metallicu..a čtu tuto báseň...skvělé..doplňující náladu..díky..
22.12.2005 10:20:00 | Fallen
Hodně podařený pokus. Všichni to asi známe,jak jeden milý úsměv dovede zázraky:-) :-) :-)
22.12.2005 08:59:00 | Cizinka
Pěkná, pocitová a trošku patetická(ale nevadí, zase tolik nevyčnívají archaismy jako zřím a želím-mimochodem nemělo by být spíš.. želím zašlé slávy?)Líbila se mi - jako bych na té zastávce stála taky.
22.12.2005 08:54:00 | Branwen1