Rozhovor se Smrtí
Vy černá ženo,
s očima temnýma jako sama realita.
Vy, která rozséváte života a mření zrno,
a všechno bytí je Vámi zase podetnuto.
S krutostí pravdy, ozářenou hvězdami,
a zrůdnou cestou strachu a naprosté nepředvídatelnosti.
Proč jste tak nemilosrdná těmi radostnými chvílemi,
které plánovitě ukončujete naprosto bez milosti.
A proč mi neodpovídáte? Máte strach,
že z katastrofických scénářů ve Vaší mysli,
zůstanou jen ty purpurovočerné zbytky snah?
Že stárnete a ochabuji Vaše smysly?
- - -
Zmlkni ty lidské hovado,
a přestaň na mě čumět,
jak zkokainovaná veverka na svoje libido,
a přijď až to budeš alespoň jako ona umět,
vždyť, kdo by přemohl Smrt?
Komentáře (1)
Komentujících (1)