Tak třeba zítra

V noci jsem v opilosti křičela.
Hrdelní úzkostný zvuk
odrazil se od stěn sousedních domů.
Stálo mě to úsilí.
Chvíli jsem pak seděla na schodech,
poslouchala vibrující ozvěnu.
Stíny noci se nade mnou slitovaly,
říkaly, že tento výkřik je kvůli tobě poslední.
Milosrdná lež?
Nebo jen chtějí mít klid,
tak jako ty?

Ráda bych hrdě křičela zastřízliva.
Ne do neznáma,
na přesně mířený cíl.
Ne jenom zvuky, ale i slova.

Moc dobře víš,
čemu unikáš.
Znáš pravdu,
nedokážeš jí čelit.
Já s ní zas nedokážu žít,
a ani bez tebe.

S tebou ani bez tebe.
S tebou ani bez tebe.
S tebou ani bez tebe.

Už uplynulo příliš zítřků,
ve kterých mělo být líp.