Nenechávej

Nechej zavřenou náruč hořkou svou,
ona studí víš, nehřeje,
že ti není zima, když kráčím bouřkou tvou
a hledám teplo, Slunce, kde je?

Nechej si svá krásná slova,
ani kapka pravdy v nich,
do zdi vrážet nechci zas a znova,
jen jednou ranit cáry duší mých.

Nechej si tam ty cizí světy
a dones nějakej pro mě,
kde úsměv darují mi květy
a útěcha visí na stromech…

Nechej si ty bulíky na nose svým,
mě je prosím tě nevěš,
nejsem šašek ani tvůj úžasný tým,
se skrytou vadou Nikomu Nevěř.

Ani s vámi, víš, ani bez vás,
kam to chcete všichni běžet,
prosím, křičí můj slabý hlas,
nenechávej mě tu takhle ležet…

Nenechávej,
já…

…jsem ještě tady.