Kopretiny jsou přátelské

Víš, jsou to lidi
i ti, co křičí, pláčou, zabíjí
vždyť víš, jsou to lidi.
A já Tě doběhnu,
jsi můj nový kraj,
a já se chci tolik procházet.
Víš, stromy se zelenají
a já si za pár dní
natrhám kytici kopretin,
protože kopretiny jsou tolik přátelské.
Víš, slzy jsou slané,
utřu je do kapesníku s monogramem
bez výčitek,
že jsem Ti ušpinila jméno.
Ještě strávím pár chvil,
s polibkem deště,
než se začne vyjasňovat
a mně zbydou jen mokré vlasy.
Víš, poklad se těžko hledá,
dlouhé jsou cesty ke štěstí,
jako když Ti zavážou oči,
a postaví před dálnici.