Vzhůru

Slova ti spí na rtech,
doteky v rukou tvých,
po pohlazení jen vzdech,
srdcí dávno mrtvých.

Z úst chvěje se ti dech,
v touze probuzení slza usíná,
tiše den odchází, zhasíná,
mizí v nekonečných snech.

Tlukot tvůj pomalu utichá,
hlubina mořské panny pod tebou,
řasa tvá statečně usychá,
ke spánku sladce kolébou.

Nakreslit obraz z pocitů litrů,
černou, bílou či modrou purpuru?
Jen touha ve tvém nitru,
jen ta duše věčně vzhůru…