mé tiché memento...

Když potkáš svúj žal
Když vnímáš proč´s jej přijal
Tehdy pláč je láskou a tichá noc obejme tvé lože
Být smíš jen sám se sebou

Pereš se svým nitrem, osudu lkáš
Nikdy netušil´s, že přijde pravdy čas
Kam se podít, kde klid nalézt, když žál zžírá
to v studni vlastní, láska utonula

Vstáváš, vykročit, síly hledáš...
Víru v rána ztrácíš, avšak slova mají moc
Krokú pár do kruhu, sny ještě máš, jen stačí vstáhnou ruku
Den ulehá, dnes člověk poznal, svou touhu

Jen oka mih, od zvěrokruhu...