carpe noctum...

...Večerem se proháním s bílou a možná má jiný šat, paní a možná Ona je dívkou a já panošem kouzelné paní a tančíme na plese Přání. Tančí se polonéza, tančí se i po špičkách a touha nese jiskru k oku , i v srdci sen se usmívá pro radost Pána příběhú.. není slyšet tónú, nevnímán zústává tambor a baletka z paprsku záře se v pirutě nad pódiem vznáší. Neustane chvíle, aby tisíce třpitivých snad zrnek měsíčního prachu, neumocňovali atmosféru této euforické vteřiny v koutku fantazie ..
Je večer a víno propújčilo lehkost bytí a uzda se rozplynula v éteru.. je jen prostor a čas není podstatný..
Létám a miluji se v touze atramentu, jen stopy na bílých pláních Arktidy prozrazují kam běžím za vílou mého souznění.. fuuuuuuuuu..... nic není... tóny jsou už tišší, jen šepot se sálem nese... usínám,je ráno, přicházím.. carpe diem... to a mnohé možná zní naším vlastním Avalonem..