Pevné pouto
Pevné pouto
nic o sobě nevíme
vzájemně se líbíme
sami sobě.
Budu, budeš, budeme
povídat si tlumeně
až tvé srdce bude mé
zalžu tobě.
Mlčím, mlčíš, mlčíme
copak si teď povíme
neklidně se cítíme
ticho v hrobě.
Trpím, trpíš, trpíme
tolik o sobě víme
odejít nemůžeme
po té době.
Komentáře (4)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
popravdě, obsahově je to mělké klišé, nicméně opět je tu nádherná struktura. opravdu precizní (přirozeně nevím, jestli se to takto povedlo náhodou, nebo jsi to skutečně za tímto záměrem konstruovala) výstavba. možná je to ode mne lehce povrchní, studovat formální strukturu poezie, nicméně zdůrazním, že se mi líbí myšlenka meta-art a také od AMS (americká matematická společnost) vyšla kniha Mathematics and Music, totiž, uvážím-li koncept meta-art pak je zřejmé, že mě zajímá především výstavba básní. možná by jsi si pro představu mohla přecíst mou "abstract-general poem". její výklad je srozumitelný tomu, kdo má za sebou úvodní seminář obecné topologie (zejména pojmy: vnitřek, vnějšek, hranice, pokrytí množiny atd.)
30.07.2010 23:34:00 | 11477
Proč by měl zalhat?
To kráčí,kráčí,kráčí
od slova milovat..
a to Ti stačí,stačí?
10.05.2010 21:23:00 | ta.cupka