Prý čokoládou

Tak s napětím čekám co mi řekneš
a v duchu odpověď si připravuju,
však ty mi ji tak nenápadně přesekneš
a já dál se nenávratně vzdaluju.

Přitom by toho bylo tolik…

Tak pořád čekám, až mi dovolíte mluvit
a co hůř, taky mne vyslechnout,
však těžko vás mohu ztlumit,
těžko vám zabránit nadechnout.

A tak už se chystám, že ti vrátím,
ten kýč, o němž nemáš potuchy,
však sama na sebe já jej obrátím,
vymlátit ty mizerné zloduchy.

A tak už konečně bodnout se rozhodnu,
však ty sebereš mi žihadlo,
ucpeš mi ústa čokoládou, a já se zabodnu
snad do prázdna, co v prázdnu se propadlo.

Utlumíš mne čokoládou a jede se dál
a já zas v uvadajícím listu papíru,
inkoustem topím snad ne žal,
zalepujíc tu hloupou rostoucí díru.

A tak já ani nechci s tebou se hádat,
bych byla docela v háji s touhle tou rošádou,
nezbývá nic jiného než city si tu spřádat,
slova do vět skládat
a nechat si ucpávat ústa čokoládou.