Prokletá báseň

Dobré ráno, Vy černé oči,
z noci zmučenou tíhou snů,
které nikdy neutichají v srdci,
při slovech srdcerváče.

V ústích slov při brzkém ranním tání,
kousky smutků na malířovic plátně,
věty bez nejpodstatnějších citů,
jen v očích plá plamen.

Déšť,
začal z mraků padat,
slzy,
ti z tváře pomalu kradu,
kapsy si jimi plním,
a radostí je snažím měnit.

Ať úsměv na rtech ti hraje,
i když oči ti smutek plní,
květiny nosit každý den ti chci,
lásku svoji tajnou tak ti vyznávat.

Do úst, do očí, slova ti nanést,
jak prokletou báseň z tebe stvořit…