momentální blues..

to dnešní ráno bylo milé..
nebyl shon a káva provoněla prostor
kam se a proč ten sen odvál když polednem
možná i pár pikosekund později
kráčela realita do nikam

stál jsem a pozoroval svou silu odvrávorat
kráčel jsem a netušil kdo ráno pújde spát
spolu a možná spíš s sebou, ujdeš pro jeden sen
sokol přelétává údolí kudy jednou laň krásu prodá
to jen já sám.. divnou chmuru tiše zažehnávám..