Zrcadlo

Stůj a dej mi odpověď,
na koho hledím,
ač znám se nazpaměť?
Krutá jsou rána,
krutější večery,
podlé jsou pravdy,
které z úst zazněly,
tam kdesi v srdci hledíc
do zrcadla,
kde krása dávno uvadla
Stůj a dej mi odpověď,
proč sním,
když slyším pár stejných vět?
Vždyť prázdná jsou rána,
prázdnější večery
v době, kdy písně dávno dozněly
a v srdci zůstaly pouhé stíny
o kterých kdosi dávno říkal,
že prožít se neměly.
Marně prosím,
zrcadlo odstraň splíny!