mlha

sedím tu nad vším... nad lidmi a nad nebem...jen dolů koukám a směju se..
i když není čemu se smát... mám vše a zároveň nic...
proplouvám svýma myšlenkama... ale jsou to jen útržky mé mysli odtrhnuté od reality..
ztrácím svůj stín v této mlze která mě pohltila...tak ztracen já proplouvám
životem... a cítím se naštvaný a oklamaný....a tak špatně... proč nikdo není v mém životě?