Vzplanutí

Sedím zde a přemýšlím necelou to hodinu,
co bylo, co je a co mě nemine.
Proklínal jsem sebe a ne tu zplodinu,
vše, co bylo a je, teď pomine.

Tichá svíce v srdci mém vzplála,
a plamen mě požene na cestě osudu,
tam překrásná to hudba hrála,
bylo to tam, v hospodě U sudu.

Tam řekl jsem si, že mám na to,
ale musím jenom srdcem chtít,
nečekal jsem a nečekám nic za to,
jen už nechci dále hnít.

Pochopil jsem sílu,
jejž darovala slovům cit,
odhodil jsem uvnitř tíhu,
bez které bych neprocit.

Pokud plamen svíce stále bude mezi námi,
a hudbu uslyšíme hrát,
pak zůstanu zde dále s Vámi,
a nepřestanu psát.