Noční poezie

Nuže ty zas přicházíš,
ke mně v této noci,
po měsících probouzíš,
se sama do mé moci.

Ospalá noční poezie,
už tak trochu k ránu,
procitla vůlí zase žije,
pro nás sama v pánu.

Horem pádem zaklepala,
nad rozrytou deskou,
honem zvonem nezaspala.
Vně zakrátko maskou

se stala.
Sama sobě i nám.
Nám všem.
Teď.