Os

Skončeme tuto šarádu hlubokým úklonem,
podejme si ruce a zašeptejme sbohem.
V tomto mlhavém světě vše končí skonem,
smrt je jediné co pevným je bodem.

Srdce tvé maličké přestalo bít,
už teď mi jeho tlukot schází.
I zvířátka musí svůj poslední sen snít,
ten ze kterého probuzení nepřichází.

Hořké jsou slzy když někoho ztrácím,
a úlevy se po nich člověku nedostává.
Znovu a znovu se v myšlenkách vracím,
jak život z tvého tělíčka vyprchává.

Vztek, zoufalost a smutek mi teď srdce svírá,
bráním s tomu snažím se vytěsnit je z tama.
Po společnosti tvé mi zbyla v srdci díra
hluboká a temná jako je smrt sama.

Vím, že život by jen prodloužil tvé trápení,
namlouvám si, že teď už je ti mnohem lépe.
Však na mé bolesti to vůbec ničeho nemění
a já cítím jak v žilách mi nenávist k smrti tepe.

Jednou snad slunce zavítá nad tu hlubokou díru,
a svými paprsky osvětlí tu temnotu uvnitř.
A já se odprostím od těchto myšlenek a v míru,
nechám tě ve své mysli a svém srdci pokojně odejít ...


Tímto se loučím se zvířátkem, které ač jeho srdíčko bylo malé, pojmulo všechny okolo stejně velkým dílem :(