smutná autoreflexe

hezky obsah libi se mi...ale jeste by se dalo neco pripsat...

15.06.2010 22:23:00 | 4LJFilip

jsme na tom dost podobně. za další se ale taky obávám, že tohle je takový krizový věk. samozřejmě do toho nevidím, ale možná máš na sebe příliš vysoké nároky... nebo takhle. hrozně moc na to myslíš. to jsem taky dělala. ono je to často trochu kontraproduktivní. vím, že mně se to kecá, ale ono se slovem jen občas pomůže. mě taky mrzí, když mám pocit, že nesplňuju svoje představy, které vtiskuju svým rodičům, tedy že se domnívám, že chtějí, abych taková byla. konflikty s rodiči jsou prakticky nevyhnutelné... ale časem se ti otevřou větší obzory, nevím jaké, ale asi tak jako mně; začneš vnímat život trochu jinak, trochu se ustálíš, možná tví rodiče v tobě uvidí dospělou osobu a hned je to jiné. alespoň tak to bylo u nás. ale v něčem se hodně podobáme, to pozoruju dlouho.) jsi zkrátka citlivá a na světě je to holt někdy složité... a tak přeju ať se držíš! )

14.06.2010 21:36:00 | Já Esther Ruth

krásná myšlenka :) Velice moudrá. Chtěla bych se podle ní naučit žít, ale stejně, mám obavu, že ve vztahu rodiče-dítě, o kterém je tak nějak hlavně tato básnička, si nemůžu nechat dobré skutky pro jiné duše a těmto nic "nevrátit". Je to bludný kruh, ale asi to nechce víc, než krapet času.
Ale moc děkuji za kráná slova!:)

16.05.2010 08:56:00 | Patěnka

...proč nemohu splnit jejich představy...a
po dobrých srdcích fluše
má mysl hnusem okovaná

Patěnko báseň je moc pěkně napsaná.
Já mám dnes taky chcíplou náladu, tak do té je přesná.

Jinak ale - kdysi jsem čtla jakousi cizozemskou pohádku, že *co dobrého jsi učinil, pust po řece a víckrát toho nevzpomeň*. Tož třeba by si to mohla přečíst ta dobrá srdce a nic nechtít. Oplatí jim někdo jiný - a ty někomu jinému, až to nebude z donucení. :) myslím, že na to, abychom mohli páchat úplně univerzální dobro, jsme většinou poměrně malí páni.

16.05.2010 00:03:00 | pamp_elka