Morituri te salutant

Těžký štít a těžké srdce.
Vrže brána tvojí klece.
Těžký vzduch, mrtvolný puch,
kovový prach, krev a strach.

Hle zde Thrák, Gal a Žid,
Všichni mlčky zbraně vzít !
Rozléhá se šelem řev,
plebejové chtějí krev.

Seřazeni po dvojicích,
s ozdobami na přilbicích,
V troskách domov, cáry z duše,
co dokáže zlomit muže ?

Trubek rozléhá se hlas,
na pochod se dáme zas.
K císaři poslušně vzhlédni,
k pozdravu svou ruku zvedni.

Slunce oči oslepuje,
jazyk k patru nalepuje.
Dneska budeme se bít,
šťasten nechť je římský lid.

Motá se ti hlava z vedra,
palce dolů, lid se baví.
Vrážíš čepel mezi žebra,
bílý písek krev teď zbarví.

Oddechuješ, stíráš pot,
z meče tvého kape krev.
Kape na špičky tvých bot,
Od zrna se dělí plev.

První kolo boje končí,
půlka zpět se navrací.
Kdo zůstane příště ležet ?
Kdo v písku vykrvácí ?

Naděje se ztrácí v kobce,
Z rukou krev už nesmyješ.
Morituri te salutant!
Zemřeš, nebo zabiješ...