Muzejní noc

Rozevláté myšlenky poryvem větru
do tajných zákoutí v ospalých očích
nad rozzářeným městem srdce na dlani

probouzející se v čase na spaní
zkřížené cesty v půlnočním putování
novým objevům nezabrání

pod zvonkohrou na nádvoří
úsměvy tiše promlouvají

středověkými tanci roztančené stíny
v chladné noci
ve společnosti medoviny
a svařeného vína

v nekončícím davu různých osudů
plynoucích jak slova nevyřčená

z točícího se trdelníku
pár myšlenek a mám zas v srdci dýku
omamná vůně vábí smysly
a každý z nás chvíli myslí na nesmysly

když

pod hradbami v altánku

pomalu
ukládá se
Brno
ke spánku

a s ním i sny o ráji mizí
o městě
jež není mi cizí...