Slzy ze šatníku na squashové raketě
Slzy ze šatníku na squashové raketě
Nezlob se,
že dovolila jsem duši
ztvárnit se v slzy
Smrt dívčího těla
v ženě
jednou provždy
je poznání,
které bolí
Umím stárnout
Ale neumím tloustnout
… v hlavě …
V těle mi to jde tak snadno
i s poloviční dávkou jídla
Tolik měsíců jsem sbírala odvahu
na kontrolu svého šatníku
a dnes nastal ten depresivní den
Definitivní rozloučení s džíny,
které už léta pohromadě drží
jen sychrajsky (vzpomínka na mládí)
Dvacetiletý svetřík
(měla jsem ho po mamince)
I kalhoty, které mi sloužily
teprve dva roky
Dvacetileté i dvouleté kousky
vzaly za své
…
Správně jsi pochopil,
že mé každotýdenní touze po squashi
tentokrát neujdeš
(nemáš rád moje slzy,
a volejbal jednou týdně
prostě na můj zadek nestačí!)
V ostatních squashových kójích
o patnáct let mladší dvojice,
dokonalost těla, oděvu i hry
V té naší jen mé pokusy dohonit míček,
celulitida, rudé tváře
a smích
Víš,
mám neskutečně ráda
ty svoje okraje civilizace,
neumím nic a všechno mě baví
A Ty mi trpělivě děláš partnera
Mám neskutečně ráda
naše společné chvíle,
kdy náš smích a láska
sálá do okolí
a hřeje ty,
kdo o to stojí…
Mám Tě neskutečně ráda, miláčku,
a vážím si,
když zapomeneš na své mozoly v dlaních,
bolavé kotníky a záda…
… Mám Tě moc ráda …
že dovolila jsem duši
ztvárnit se v slzy
Smrt dívčího těla
v ženě
jednou provždy
je poznání,
které bolí
Umím stárnout
Ale neumím tloustnout
… v hlavě …
V těle mi to jde tak snadno
i s poloviční dávkou jídla
Tolik měsíců jsem sbírala odvahu
na kontrolu svého šatníku
a dnes nastal ten depresivní den
Definitivní rozloučení s džíny,
které už léta pohromadě drží
jen sychrajsky (vzpomínka na mládí)
Dvacetiletý svetřík
(měla jsem ho po mamince)
I kalhoty, které mi sloužily
teprve dva roky
Dvacetileté i dvouleté kousky
vzaly za své
…
Správně jsi pochopil,
že mé každotýdenní touze po squashi
tentokrát neujdeš
(nemáš rád moje slzy,
a volejbal jednou týdně
prostě na můj zadek nestačí!)
V ostatních squashových kójích
o patnáct let mladší dvojice,
dokonalost těla, oděvu i hry
V té naší jen mé pokusy dohonit míček,
celulitida, rudé tváře
a smích
Víš,
mám neskutečně ráda
ty svoje okraje civilizace,
neumím nic a všechno mě baví
A Ty mi trpělivě děláš partnera
Mám neskutečně ráda
naše společné chvíle,
kdy náš smích a láska
sálá do okolí
a hřeje ty,
kdo o to stojí…
Mám Tě neskutečně ráda, miláčku,
a vážím si,
když zapomeneš na své mozoly v dlaních,
bolavé kotníky a záda…
… Mám Tě moc ráda …
Komentáře (19)
Komentujících (18)
Doporučit
TiskKomentáře
..a ještě jeden postřeh - váha je vždy dobrá to jen výška k ní někdy chybí.
19.07.2010 12:01:00 | Šerpík 1
A Kytičko, to nevíš, že časem se i ty nejkvalitnější látky scvrkávají?
17.05.2010 20:08:00 | Šerpík 1
...když pominu depresy z šatníku..není právě tohle štěstí?...krásně napsaná...a teď jsi jdu, víc vážit toho, co mám doma
16.05.2010 22:39:00 | Jiří I.Zahradník
Vždycky mi sebereš slova ze rtů, když čtu Tvé básně. Jsou tak úžasně autentické a je v nich tolik lidskosti a nádherně vykreslených i mých životních cest... Jdu si vymést svůj šatník...
16.05.2010 18:50:00 | labuť