Nuance pocitú

Spojuji dva světy, ten Tvúj a ten kde právě jsem
Nemám konstantu, jsem outsiderem bez reklamy
Procházím své světy, neumím pohlédnou slunci do očí
Poslouchám Tvá písmena v sobě, v duchu

Přemýšlím o dalších řádcích, klopím zrak z taktu
Hledám tečky místo otazníkú a radost mít jen tak
Zapomínám na okamžiky, príma únavy z puťákú
Hledám v sobě, ty černobílé pasáže svých životú

Možná to je bilance osobních nuancí, nebo jen kecy
Proč se ale v hlavě, možná v srdci, ozývají naše pocity
Jsem stále dál, a možná se ztratím v budoucí chvíli
Netuším nic, jsem prostě rád za ty momenty propsaný ...