Narcismus

Slza kane mi po tváři,
ten kdo miloval mává;
odchází

ze sna teď budí mě kroky;
jak čas obul si mílové boty.

Tvář Anděla,
ze tmy nechápavě se zadívá,

proč tvá tvář, najednou tak neznámá se zdá?

Dál se ptej Anděli,
možná mé mlčení ti místo slz odpoví...

Slova, láska ani sůl- nebude nikdy stačit narcisům;

místo lásky sladkou vodu v Mrtvé moře změní,

pak bláhově si myslí, že litostí ho odsolí.

Lítost z vlasní bolesti, k samotě vede,

pofoukat si ránu?
To i batole svede!

Ale pohladit druhému,
co sám jsi způsobil?

To přeci stojí mnoho sil!

Pak ale nad sebou rukama lam;

už dlouho jsme spolu, přec každý sám;

milovat chci a to samé dostávat,

proto jdu tomu Andělu sbohem dát.