Za světlem

Proč se na mě tak díváš?
Máš hezký duhovky
a hezky se usmíváš,
praskají žárovky…

a střepy všude kolem.

Jemně sbíráš,
do dlaně ukrýváš,
lehounce nosíváš
k tělu bezvládím holém.

A už jen tma.

Zorničky do víček se vpily,
zas ta divná nadvláda stínů,
v jednu barvu slily,
s nepochopením,
v tichu sama se minu,
kamením.

S rozpálenými střepy bledší víc.

Skrz tmu nevidíš,
hlavně že běží křivka dechu,
běží, běží, neúnavně chvíc,
navzdory neslyšnému povzdechu,
z doslechu se klidíš.

Všichni pryč, za světlem,
beze strachu že někam narazíš,
jen rychle, zběsile, spěchem,
z potemnělého kouta odcházíš.

Tak pojď taky…