Kramářská píseň o Antonínu Vopičkovi

Už je to pár let zpátky
Co za jedněmi vrátky
Kde spolu šťastně bývali
Otec a matička
Tam v centru Rakovníka
Poprvé jak se říká
Na světlo světa přišel chlapec
Tonda Vopička

On tvářičku měl pěknou
Co před ní všichni smeknou
A plavý vlas a oči v barvě
Svěžích pomněnek
Však časem se všem zdálo
Že je to tak ňák málo
Že uvnitř není vše tak skvělé
Jako navenek

Není zlato co se blyští
To už byste měli znát
S Toníkem na pískovišti
Nechtěly si děti hrát
Bral jim všechny bábovičky
Chtěl je mít jen pro sebe
Bil děvčátka do hlavičky
Těžko přijde do nebe

Řekli mu Antoníne
Ty povahy jsi líné
A žádný dětský psycholog
S tebou nic nesvede
Jen bereš dětem hračky
Hry s tebou končej plačky
Když mluvíš tak se stydí
Příbuzní i sousedé



Rodiče jen chřadnou
A radost nemaj žádnou
Vždyť jejich krásný syn teď nosí
Dvojky z chování
Však náhle jaká změna
Na scénu přišla žena
Ta žena která jak to bývá
Všechno zachrání

Čas jak je známo letí
Ve třídě myslím třetí
Se zničehonic objevilo
Drobné děvčátko
Ta Anča Vondráčková
Je boží prostě snová
A Tonda láskou zahořel
A vzplanul zakrátko

Chodíval s ní k autobusu
Zažil to snad každý z nás
Loudil na ní první pusu
Na což měl však ještě čas
Až pln citu spáchal gesto
Které dívka ocení
Ruku v ruce prošli město
Do té školy umění

Život jak řeka plyne
Anča mu řekla "Ty ne!"
Však Tonda už měl jasný cíl
A to se počítá
Dnes koncertů má fůru
Z pódia ba i z kůru
Si značný potlesk vychutná
Všude kam zavítá



Anča je dávno vdaná
Za plešatýho pána
A její čtyři děti ani
Trochu netuší
Že nebýt jejich matky
Jen působil by zmatky
Ten jemuž kdysi Anča
Vtiskla hudbu do uší

Jó umění tě chytí
Dá smysl Tvému žití
A z této naší písně jistě
Chápe každý z vás
Že škola umělecká
Zve rodiče i děcka
Jen přijďte k nám a prožijete
Život plný krás