Volání CML

mám černo v duši

snad problémy tuší

a za vším vidí jen velbloudy muší

ta tíha každodennosti mne ruší

i blízcí jsou hluší



už nechci dál spát

a nechci už lhát, na pravdu si hrát

mám chuť z plna hrdla řvát a pak se nekonečně smát

chci tvé city znát, za život se prát, přátele zvát, kus radosti dát



tak kdy už se to změní? tohle pro mne není

jak blesky a hřmění, strach a chvění

osudy promění snad až další pokolení

jsme zatracení, nebo vyvolení?