Kočka

Byla jednou jedna velká Kočka bílá.
O životě na polštářích si snila,
o misce plné smetany,
o tuňácích a lososech,
o uzených myších na zlatých podnosech.

Snila si o hedvábném polštáři,
o stříbrném kartáči,
o tom,jak ji hebká ruka hladí,
o tom,jak je celá k zulíbání.

Myslela si ta velká Kočka:
Kdo si počká,ten se dočká.

Jenže,kdo by krmil tu línou potvoru?
Kdo by nosil smetanu ?
Sama si nosí ocas nahoru
a líná je hned po ránu.

Tak zmiz ty Kočko zbytečná!
K obyčejným myším zcela netečná!

Tak proč by Tě měl mít někdo rád?
Proč Ti lásku a city dát?
Co můžeš za to nabídnout?
Co můžeš za něhu dát?

O chlupy na polštáři,
není co stát!

Tak rychle něco řekni!
Mlčíš...strachy ani nedýcháš.
Tak si se svými představami,
které jistě ve své hlavě máš...

Klidně umři hlady a samotou
Nikomu to nebude vadit.
Tvoje chlupy, lhostejně zametou.....