vzpomínka na Ráchel

v tom tichu, v němž snad slyšet byl jen pláč a vlastní rozjímání..
v tom tichu, kde kroky nejsou slyšet, ani po vlastním proklínání
v tom tichu, kde člověk sám sebe, nekonečně se na vše ptá

tehdy se nový úsvit počíná...
nevnímáš ho, ba ani nechceš jej!
on však přijde!

neb my všichni potřebujeme další den...

Kolik má člověk ujít krokú a kolik proseb směrovat k Bohu?
Nevím a nehledám odpověď na tu otázku!
Jen vždy vstanu a další kus popojdu..

zbyl jsem tu, prý hlavní roli mám, v tomto libretu ...

shalom...