Ležím

Ležíš, koukáš jen tak na holé zdi,
přemýšlíš, hledáš malý kousek cti.

Cítíš, urovnáváš si svůj život,
přecházíš, usínáš, pes kouše kost.

Ještě že hajdala existuje
aspoň pro něj srdce bije.

Jen občas je to nějak trochu málo
nenahradí dítě, které by se smálo.

Nakonec je všechno zase špatně
jako zůstat poslední sám v šatně.

Myšlenky mě zase dostaly
jak vítěz mě dohnaly
a předběhly.

Druhá nebo spíš poslední,
chceš, tak mozek poslechni

jenže...

Sama sebe se zase bojím
rány osudu nezahojím.