Budižkničemu

Myšlenka vzlétná, slova němá
Verš z úst přímo do éteru
Bije srdce, jak vůbec nemá
Ze snu se již neproberu

V žilách cosi mi proudí
Tam, kde koluje mi krev
Očima lidi kolem loudí
Oněměl i nejhlasitější řev

Tonoucí loď hledajíc dno
Sám vidíc v husté mlhovině
Jednooký slepec jak vidno
Střízlivý podroben kocovině

Nelehce probuzen v životě
Dotlouklo i to zvonové srdce
Báseň podrobená vnější porotě
Zemřela myšlenka, slovy:“ trpce“