Fantasmagoria

Zaráz zaslech‘ záraz
své zmagořené duše
své zapřené fantazie
že celou noc víno pije
rozjitřenými smysly
těká pohledem po místnosti
v rohu se bělá krabice
v rohu se černá bezdůvodný strach
dostává nový rozměr
je to jenom halucinace
je to jenom paranoia
potvrdit to však nemůže
musí si to ověřit
blíží se vstříc svému strachu
zbystřuje se jeho mysl
ze tmy vystupují oči
co jsou tu navíc
a zuby
a fousky
je to obří krysa
už už se mu zakusuje do lýtka
natahuje svůj krček
fousky třou o koberec
až to jiskří
co když vzplane koberec?
jen ať je to rychle za mnou
něco dopadá na podlahu
jemné cinknutí
jako špendlíková hlavička
to byla jen sirka
jenže hořela
oheň rychle pohlcuje
vše
co mu přijde do cesty
i muže
který mu dal život
vyhrál jsem
poslední myšlenka
a pak už jen
praskot ohně
a krysa se ztrácí
v dohasínajících plamenech