Svůj život

Měšec plný zlaťáků
mé srdce bohéma
během dvou týdnů
zmizeli ze světa
tak jak mé city

nemám již nic sebou
co jsem si přinesl
do temného stanu…

tam kde jsem poznal
sám na sobě
že jsem někdo jiný
probuzen ze snů
byl jsem jen loutkou cizího já
už se sám vidím, že jsem ten
kterého nikdo by neměl poznat
v západu slunce

z těch mých básní
stali se horory
vzdálené minulosti

abeceda hříchů
divokých bestií
nemohu změnit minulost
v žáru ohně

ztracen jsem v čase
v kovových poutech
nemohu se hýbat
jen hledím
na dva rozměry
starého plátna

vidím v nich
obrazy mých básní
jak si žijí svým vlastním životem
ale já k nim už nepatřím
a hledám svůj život…