Křehký život

Okno září ozdomami vánoc
a já na něj stále zírám.
Hepčík, leze na mě nějaká nemoc,
tuto zimu asi nedám.

Zimní vítr mi opleskává tvář,
Tak pokračuji dál.
Doprovází mě jen lampy zář
a za trochu tepla bych i život dal.

Kde dnes asi přespím?
Napadlo mne v jednu chvíli.
Přemýšlím, stále nevím,
nervozita ve mě sílí.

Slyším opilce, slyším výskající děti.
Vánoční večeři už asi všichni měli.
Já si našel dárek ve hromádce smetí
a to starý kožich a na něm shnilé zelí.

Ukládám se na suché krabici ke spánku,
jsem rád, že se aspoň ostatním vede.
Přes noc mi život utekl v mrazivém vánku
a ráno jsem viděl jen své tělo bledé.