Déšť tiše kyne pravicí...

Déšť tiše kyne pravicí,
prach mizí kdesi v zapomění,
zbyly jen ústa hrající.
Déšť tiše kyne pravicí.
Srdce topí žal v náhlém snění.

Sním,tedy žiji,zající!
Ty uteč co ti nohy slouží,
sedím zpět ve své lavici
a jméno tvé mi hlavou krouží.
Sním,tedy žiji,zajíci!
Nesměle hledám stopy v louži.

Na rukou strupy do běla,
a školní píseň ucho párá.
Hlava si dává do těla.
Má,nebo nemá,má mně ráda,
hlava si dává do těla.
Renáta,Věrka,Lenka,Sára..

Tváře líc,díla vychladlá,
zrají,měníce k nepoznání.
Z čítanek láska vypadla
a o to hůř ji děti shání,
malby líc,díla vychladlá.

Déšť tiše kyne pravicí
a srdce stálé teplé je mi.
Na louce květy zdravící.
Je cítit vzduchem lehké chvění,
déšť tiše kyne pravicí.
A nic není co líto je mi.