Hadí uštknutí

Nejdřív to bolí.
Bolest vymizí, ale rána zůstane.
Tak jako vše, co teď tu je, jednou pomine.
Za vzpomínek…

Krev se smísí s jedem.
Strach tě ochromí. Tak, jako mráz.
Tu člověk jaksi začne vnímat všechno snáz –
ze vzpomínek…

Tělo odmítne sloužit.
Stočíš se stejně jako ten had.
Pak následuje nečekaně náhlý a prudký pád
do vzpomínek…

Had necítí lítost.
Uštkne a pluje trávou dál.
Chci, abych znovu zas tak jako dřív se smál.
Bez vzpomínek…