Měsíci

Jemný Tvůj odlesk chvěje se na vodě
A zpívá jak minnesängrů sbor vzdálený
A já vidím Tě pouze k vůli náhodě
Vzpomínky zlé kdes ohněm jsou spáleny.

Kdopak as jsi, bytosti má nebeská
Jež vodu zračíš a stále jen zračíš?
Jsi bílé impromptu, černá arabeska
Krásná, když se směješ, i když mračíš.

To také Saturn s Uranem splýval
Když uviděl jsem tento div
Zázračný velmi a já se jen díval
A dívám se stále, co jsem živ.

Tys mého srdce zlatou slavobránou
Bez šedi a věčného obyčeje
Však jednou zasažen krutou ranou
Vzdal ses už a byls´ bez boje.

Po schodech k Tobě tiše kráčím
Všude jen cvrčků šum a ticho vraždy
Svůj hvězdný kabát ve vodě si smáčím
Půjčils´ mi ho, zůstaň navždy.