Noční procházka

NOČNÍ PROCHÁZKA

Nikde nikdo kolem projížděla auta,
šla jsem sama společnost mi dělala pouze má vnitřní prázdnota.

Kráčím nocí temnou,
kéž bys tu byl se mnou.

Píseň smutná hraje mi do uší,
co prožívám však nikdo netuší.

Ani světla nesvítí,
šla jsem prázdnou ulicí.

Bez cíle a bez naděje,
ani větřík nezavěje.

Kapka deště nespadla,
do hlubin jsem se propadla.

Vytáhne mě někdo, zachrání?
Nemám sílu vyhrabat se sama,
obávám se všeho, každého nového rána.

Kdyby mě alespoń smetla bouře,
ale i o tu je dnes v noci nouze.

Nechci se vrátit, nechci jít spát,
neboť musím ráno vstát.

Vstát do nového dne a divadlo hrát,
smutek skrýt, na okolí se smát.

Ještě, že nikdo nevidí co za úsměvem se skrývá,
a já prosím ať už se opět stmívá.

Splynout s nocí temnou,
jako můj život, stejně beznadějnou.