Paprsek slunce
Paprsek slunce
PAPRSEK SLUNCE
Od země jde chlad a já ležím v trávě,
slunce pomalu zapadá, odchází právě.
Paprsky slunce od rána svítily,
mě se však nedotkly, jakoby se štítily.
Nechtěly se dotknout mé bílé kůže,
chápu to vždyť jsem plevel – ne růže.
Plevel, který nezahubilo nic ještě.
Který by nezničilo ani tornádo či kyselé deště.
Však nějaký způsob se najít musí,
ať už to někdo prosím zkusí.
Jenže Ti jejichž životy mají smysl, cenu umírají
a nežádoucí, nešťastné bytosti zůstávají.
Od země jde chlad a já ležím v trávě,
slunce pomalu zapadá, odchází právě.
Paprsky slunce od rána svítily,
mě se však nedotkly, jakoby se štítily.
Nechtěly se dotknout mé bílé kůže,
chápu to vždyť jsem plevel – ne růže.
Plevel, který nezahubilo nic ještě.
Který by nezničilo ani tornádo či kyselé deště.
Však nějaký způsob se najít musí,
ať už to někdo prosím zkusí.
Jenže Ti jejichž životy mají smysl, cenu umírají
a nežádoucí, nešťastné bytosti zůstávají.
Komentáře (6)
Komentujících (6)
Doporučit
TiskKomentáře
no, vše má nějakou cenu, a že lidé umírají a jiní žijí dál - i to má nějaký význam, věřím v to, i když je někdy obojí moc těžké...
a nepiš že nemáš žádnou cenu, kecko :)
20.06.2010 03:00:00 | blue
Pravdivá a moc hezká, také se mě moooc stýská po těch co jsem měla ráda, smrt nám je vezme a na nic se neptá.))
28.05.2010 22:13:00 | carodejka
Problém je spíš v tom, že smrt blízkých a milých nás zasáhne, kdežto ostatní umírají bez osobního zájmu ...
ST
28.05.2010 20:34:00 | rezina