Tvůj Ortel....
Tvůj Ortel....
Anotace: Napsáno v těžké depresi.....jinak asi ani skládat neumím...a třeba se v ní najdete, a pochopíte....a třeba se Vám bude líbit...
rozprostírá se v mé duši...
A já,
spínám ruce k nebi....
Nechápu,
dění kolem sebe....
Blouzním,
a realita vtírá se mi pod kůži....
Oči lesknout se mi,
ještě nespadlými slzami...
O rady nestojím,
a ani o vaše soucitné pohledy...
Sama se sebou,
rvu se jako lev....
Ale nějak na to,
asi nestačím...
Tak, příteli,
zabij mojí duši...
Za všechny hříchy,
které jsem spáchala, pro lidi, které mám ráda...
Roztrhej mě na kusy,
vypal mi oči...
Stejně nic nebudu potřebovat,
v té temnotě, která mě brzy pohltí...
Soudce,
pro tento den...
Budeš mi,
ty...
A já,
pohlcená temnotou...
Budu čekat,
na ortel ze tvých úst...
A stejně,
umřu s každou minutou ticha....
Která mě obklopí,
až budu stát, pod nebem plného hvězd...
Komentáře (12)
Komentujících (10)
Doporučit
Tisk
Umění prý nefunguje bez bolesti..dá se říct, že já taky píšu v depresích a podobných stavech. To jindy vyhledávané ticho a prázdno se v ten čas stává prokletým místem šílenství.
29.08.2010 19:34:00 | Chancer
děkuji, tahle báseň se mi líbí....a to málokterá z mých se mi zalíbí....jinak píšu abych se vypsala z depresí, které, však nemívám zase tak často, psaní je moje znovurealizace, píšu, abych něco sdělila, neumím psát na téma.....píšu o svých pocitech...
20.06.2010 16:39:00 | whiolet
Oči by byla škoda,
uvnitř tebe nikdy nesmí dozrát shoda,
na tak vážný čin,
odpouštím ti ten plný pohár vin.
Do svého džbánku
i když tím pádem vísí nám obou život na kahánku.
Jsi snad bojovnice
maš uvnitř velké srdce lvice.
Bojuj a nikdy se nevzdávej!
17.06.2010 22:01:00 | Danger
Ne, dnes jsem v pohodě, jen to bčas se mnou zamává, mrcha jedna....ale děkuji, opravdu
03.06.2010 14:37:00 | whiolet
Deprese je prevít, studí do zad, pálí duši, člověk je strašně sám, tu rada nepomáhá, ale mám tě ráda :-)
30.05.2010 22:52:00 | Lota