Bílý límeček

Pán v obleku čmárá cosi na papír
Kravatu povolil, v podpaží pot
Lítá kolem jak malý netopýr
Nohy ho bolí z těch kožených bot

K chrupavce na uchu přikládá mobil
Kručí mu v břiše, však ono počká
Titul zaměstnance roku ho zdobil
Ve výtahu se s cizími mačká

Poslední lejstro a poslední hovor
Pak si dá pauzu, určitě ano
Bílý jak stěna a bez žádných opor
spadl však na zem, našli ho ráno