Slečna

Vždycky si myslela,
že jí zachrání rudá rtěnka.
Ta virtuální slečna,
tolik citlivá.
Její hlas odrážející se od stěn,
její hlas tak příjemně bolel.
A nosila kopretiny v podpaží.
Jako svou kořist,
zpívávala o létě.
Tolik pálil její vzdech,
když rozkřikla se do okolí.
Jako když zafouká vítr
a zašumí tráva.
Nikdo už nevzpomíná
na její slabá, tichá slova.
Mluvila ve verších,
potají a skromně.
Ráda se procházela bosa
a za jejími kroky šla cítit krev.
Rudé stopy, byly to mrtvé milenky.
Ty stopy už rozfoukal stud,
silnější než kdejaký orkán.
Taky se bál, že ho jednou nebude dost.
A kdopak se nakonec ohlédne?