Ještě

Ještě dva dny než se víkend usměje,
jen trnout hrůzou na týden další,
ještě čtyři roky zhasínající naděje,
opíjet se svou vlastní falší,
ještě jen celý život samoty závěje.

Ještě prázdných dní do dalšího tunelu,
ještě spousta čekání na světýlko jediný,
čekám a spřádám si sbírky popelu
do šedavé vyhaslé krajiny,
to přec nejsem já, ale někdo jiný!

Ještě tolik chvil budu vždycky tam,
víš tam, kde nikdo takovej není,
ani nevíš jak usilovně hledám,
v bláznivé touze po zmizení.

Ještě tolik dní šeptat si s kapkou deště,
možná, že tak to brzy ztratím hlas,
na zdi vrývat si chabá ještě, ještě,
jak kdyby to s nimi šlo snáz.

Ještě do konce dneška přes tisíc let
a po něm zas ještě horší svět.

Nemám daleko k tomu, abych…
Ještě

počkám.