Andělská

Hledala jsem tě urputně
s obavou přehmatu.
S otázkou, zda se ukrýváš
v legatu nebo staccatu.

Těm mojím pokusům
vyšla vstříc beznaděj,
výhružný prst říkal,
jen to dál přeháněj.

Mohla jsem uvěřit
v poselství vize.
Až odešla důvěra
v duševní krize.

Přistál si v tu chvíli
za mými zády.
Složil si křídla:
„Dnes nedočkáš se zrady.“

Vyšla jsem s radostí
objetí tvému vstříc.
Že láska najde mě,
zapomněli mi říct.

Že s šátkem na očích,
vidí se nejlépe,
a přesně ten kdo má,
na dveře zaklepe.

Stála jsem v úžasu,
s obdivem v tebe.
Silní a nezávislí muži jsou.
Otvírá se nebe?

Tvé laskavé dlaně
svíraly pevně ty mé.
Jasně jsem cítila
jak zoufalství světa hyne.

Mé prsty hladily
upracované ruce.
Tohle je taktika
nad všechny revoluce.

Byl jsi tak vysoký,
blízko si postával.
Oceán života
rytmus nám udával.

Když dotkl ses mých ramen
a já těch tvých.
Těla prudce dýchala.
Nebyl to hřích.


Schoulená v tvé náruči,
navěky bych zůstala.
Jenže svému příběhu,
těžko bych tak dostála.

K zacelení jizev
stačila jen chvilinka
Byly z hořkých setkání,
zbyla jenom vzpomínka.

Zřetelně jsem zahlédla
podíl svojí vinny.
Prý se ani zlo,
neděje bez příčiny.

Moje ruce vnímaly
obrysy tvých lopatek.
Byl jsi mojí úplatou,
za zlomený podpatek.

Teď už lítáš v oblacích,
kdoví kde a s kým,
lidé chcou mě přimět k smutku,
že tě nevidím.

Za žádnou cenu nenechám
ukrást si ten dojem.
Anděl není realita.
Anděl, to je Pojem.

Velké množství odvahy,
dalo mi to setkání.
Našla jsem svá křídla,
nepanuje zklamání.

Teď konečně můžu,
sfoukat z křídel prach.
Letět za tvým příkladem,
překročit svůj práh.